Nehutněný rybníček 150m2 – fotoseriál

Chceme mít na zahradě vodu. Voda dodává zahradě život.  Je to živel padající z nebe a mizející v půdě, dokola a dokola a doufejme že se tak bude dít pravidelně a pořád. Voda nás dokáže pořádně potrápit svým nedostatkem i nadbytkem. Vodu naberete do dlaní a proklouzne mezi prsty, je krásná, magická a mocná. No a k tomu mít vodu na zahradě máme i praktické důvody: vlhkost, zdroj závlahy, podpora biodiversity, napájení domácích zvířat i nedomácích živočichů, pěstování vlhkomilných a vodních rostlin a chov vodních živočichů a v neposlední řadě  možnost koupání v horkém létě.

Rybníček Fazole byl první, zkušební rybníček a to doslova po všech stránkách.

Rybníček jsme vyměřili a vytyčili, nivelákem zkontrolovali výšku budoucí hrázičky a okolí. Kamarád stavař nám poradil pár fíglů s nivelákem a vytyčením (Martine, děkujeme). Rybníček jsme během týdne asi 3x přeměřovali a posunovali na papíru i v realitě. Můj můž mě, při pohledu na čtyři divně zatlučené kůly, doháněl k nepříčetnosti otázkou: “ Kde je ten rybník?“. Při konečném umístění a vyměření rybníčku jsme v místě výkopu posekali jetel, tvar rybníčku vyvápnili a výšku hráze vyznačili kolíky (lavičkou). Pak už bylo vše jasné.

Plánovaný design rybníčku:
Hloubka uprostřed 2m, sklon břehů 2:1 (na 4m délky převýšení 2m). Hráz je nizoučká, má symbolických 0,75cm  v nejvyšší části hráze, do stran jde do ztracena k terénu. Mělká zóna se rozšiřuje na dvou sranách a úzce kopíruje hráz.

Přijel malý bagřík, provedli jsme zkoušku podloží, probagrovala se rýha do požadované hloubky. Zjistili jsme, že horní vrstva zeminy je stejná až do hloubky  1 -1,2m. Je to jílovitá zemina s obsahem jílu minimálně 30%. Pod tím cca 40-50cm je pěkné jílovité vrstvy (obsah jílu k 90%) a pod tím jílovitá vrstva s jemným štěrkem a úlomky břidlice – jíl cca 70%, šterk 30%. Malá simulace ukázala, že voda nebude prosakovat. Super. Pustili jsme se do bagrování. Mé pochybnosti o velikosti bagru mi pan bagrista vymluvil. Po chvíli bagrování bylo vidět, že velikost asi správná není. Navíc se bagr rozbil a nebyl hooodně dlouho k opravení.

Za týden tedy přijel bagr jiný, velký, sehnaný narychlo, přes zprostředkovatele a tudíž hooodně předražený. Pan bagrista již rybníčky bagroval a zkušenost měl, ale s rybníčky jinými,  bagrovanými do pater a těsněnými folií. Nicméně můj požadavek na ujíždění násepu hráze a tvar břehů ho nepřekvapil. Pouze odmítl třídit vrstvy zeminy a ukázalo se, že rybníček je příliš malý na to, aby do něj mohl vjet a pojížděním zhutnil břehy. Přehodnotili jsme situaci, zvážili vysoký obsah jílu a změnili technologii rybníčku z hutněného na metodu S.Holzera – čeřený,  utěsněný sedajícím jílem.

Rybníček se postupně začal tvarovat. Hráz se modelovala a po vrstvách poctivě ujížděla. Šířce velkého bagru odpovídá šířka vrchní části hráze, která není původních 1,5m, ale 2,5m. Také je hráz trochu vyšší, ale to ničemu nevadí. Největší hloubka je 2,3m, předpokládáme zanesení zhruba 30cm spláchnutými jemnými částicemi při postupném plnění rybníčku a konečnou čistou hloubku 2m.

Rybníček se po částech vyloupl. Bagrovací práce trvaly zhruba 8 hodin, pan bagrista pracoval rychle, pečlivě a velice zručně.

Na konci dne jsme měli krásnou, suchou, neutěsněnou díru a netrpělivě čekali na první déšť.

Ručně jsme upravili  horní část hráze a vnitřní břeh a vše oseli bílým novozélandským jetelem. Bude sloužit jako zpevnění a jako trvalý zelený mulč. Zvládne chůzi, sucho i krátkodobé zamokření.

Pár minut po osetí hráze přišla  prudká letní průtrž, která pročistila vzduch, spláchla prach z okolních stromů a také zeminu z břehů do rybníčku. Naštěstí nijak dramaticky, přiměřeně a asi tak jak jsme předpokládali. Vymlelo se několik stružek, ale jinak břeh zůstal celkem v dobré kondici.  Výsledkem byla malá špinavá louže na dně velké navlhčené díry. Po několika dnech se vodní hladina snížila asi o třetinu (odhadem, měrku ještě nemáme).

A pak přišla druhá a třetí letní bouřka. Hladina se vždy zvedla o pár desítek centimetrů a o pár jednotek centimetrů zase klesla, ale při každém dalším dešti hladina stoupá oproti původní výšce. Louže začíná vzdáleně připomínat rybníček.   Provizorně, ručně, jsme prokopali malou stružku vedoucí vodu z cesty, aby se napouštění urychlilo. Při každé kontrole břehů jsme rýčem čeřili  bahno na dně rybníčku.  Začal klíčit jetel a břeh se při pohledu z blízka už zelená.  Břehy se jeví pevné a poměrně nepropustné. Vodní hladina je nyní v úrovni vrstvy půdy s čistým jílem. Uvidíme jak bude či nebude břeh propouštět  až hladina vody stoupne nad tuto pěknou vrstvu jílu. Očekáváme utěsnění břehů a nasycení zeminy vodou v horizontu tří let.

Také jsme usoudili, že je načase oživit rybníček zelení a začít čistit vodu. Do plastových květináčů naplněných kačírkem jsme zasadili orobinec a rákos a postavili je do rybníčka. Jak se bude hladina zvedat, budeme květináče povytahovat. Je jasné, že to je málo rostlin, ale na druhou stranu je to lepší než nic.

Rybníček je napájen třemi přivaděči vody:

První přivaděč je mírně vyspádovaný svejl délky 50m, šíře 1m, hloubky 30cm a se spádem zhruba 2% (1m převýšení na 50m délky). Druhý přivaděč je téměř vodorovný svejl délky 25m, šíře 1m, hloubka 30cm se spádem 1%. Oběma svejly se odklání voda z příkopu podél silnice a vede do rybníčku. Okraj svejlů je základem záhonu drobných bobulovin.

Třetí přivaděč zachytává vodu tekoucí při deštích po cestě (středová cesta sadem). Jedná se o menší příkop 0,5×0,5m, dlouhý 30m, se spádem 3,5%.
Foto: Rybníček v druhém roce existence.

Vzhledem k velmi suchému podzimu a nemnoha srážkám vlatně zatím nevíme, jak rybníček funguje. Fakt je, že voda do něj při větším dešti teče přivaděčem z cesty i od silnice. Voda se v rybníčku pěkně drží a její úbytek přičítáme hlavně odparu, nikoliv vsakování.

Text a foto: Jitka M.

srpen 2013