Tvrdý jedlý sad

Tvrdý jedlý sad je sad osázený převážně skořápkovinami, tedy sad složený z ořešáků, kaštanovníků a lísek.

Základ sadu je v našich teplotních podmínkách tvořen ořešákem královským a lískami. Doplňkově je v designu místo pro kaštanovník setý a další druhy ořechů – ořešák japonský a mandžuský, ořešák černý a časem možná i choulostivější pekanové ořechy a pod. Na tyto druhy dojde později, až na pozemku bude vzrostlý alespoň 3-5m porost ostatních stromů a vzniknou chráněná místa. Doplňkově jsou ve skořápkovém sadu vysazeny cukrové javory a jeřabiny.

Základ sadu tvoří ořešák královský (Juglans regia). Ořešák vyžaduje lehkou, vápenitou půdu. Je to světlomilný strom, tedy nevyhovuje mu konkurence dalších dřevin. Zároveň je náročný na živiny v půdě. Pro naši sklizňovou potřebu vysazujeme polopapíráky a několik papíráků různých odrůd roubovaných na semenáčové podnoži.

Kaštanovník setý (Castanea sativa) potřebuje chráněnou, teplou polohu. Požaduje hlubokou, kyprou půdu s mírně kyselým pH, nesnáší aktivní vápenec a nevyhovují mu jílovité, zamokřené půdy. Vysazujeme roubované odrůdy i semenáče. Mladé stromky je potřeba v prvních letech chránit před mrazem.

Ořešáky a kaštanovníky mají dlouhý kůlovitý kořen, snažíme se je vysazovat do míst, kde je hlubší zemina a mohou hluboce kořenit. Ořešáky jsou umístěné v přední polovině zahrady na vápencovém podloží, kaštanovníky jsou v zadní části zahrady na břidlicovém podloží.

Líska obecná (Corylus avellana) je otužilý keř/menší strom. Je nenáročná na půdní podmínky, preferuje vlhčí stanoviště a úrodnou půdu, nemá ráda příliš výsušná stanoviště. Líska má v mládí kůlovitý kořen, který se po několika letech hustě rozrůstá do postranních kořenů. Díky tomu líska dobře roste i v nehlubokých půdách.

S ohledem na různé požadavky stromů jsme rozdělili tvrdý jedlý sad do několika samostatných bloků:

Ořešákový sad
Kaštanovníkový sad
Místní skupinkové lískové výsadby

Ořešákový sad je vysazen zhruba v polovině horní části pozemku Přírodní zahrady Koněprusy a zaujímá zhruba 2500m2. Výsadba je ve dvou řadách ve směru východ západ a plní fukci větrolamu, dělícího prvku mezi pastvinou a polem a také pastevního prostoru pro prasata (v budoucnosti). Vzdálenost stromů je 12m, vzdálenost řad je také 12m. Tyto vzdálenosti zajišťují dostatek prostoru pro plné koruny stromů (průměr koruny 12m) a místo pro dočasnou výsadbu doplňkových dřevin.
Vysazeno je devět stromů roubovaných ořešáků v odrůdách: Seifersdorfský, Jupiter, Saturn, Bohumil, Apollo a Mars. Odrůdy jsou řazené vedle sebe dle vzájemných opylovacích poměrů, Mars je zde jako univerzální opylovač. Kromě roubovaných odrůd jsme vysadili i semenáče vlastní či od přátel: Domácí Berounský, Vylouskávač dvorský, Poldovský papírák a ořešák černý. Sad se tím rozšířil o další řadu vedenou tentokráte po horním okraji pozemku.
Roubované ořešáky                                                               Semenáče ze Mšeckých Žehrovic

Zároveń jsou na okraji pozemku vysazeny další semenáčky ořešáků pro zlepšení opylovacích podmínek a také jako zdroj oříšků pro ptáky a veverky z blízkého lesíka.

Považuji za důležité nyní zmínit alelopatii ořešáků. Alelopatie je vliv jedné rostliny na jinou rostlinu produkcí chemických látek, které jsou uvolňovány do prostředí a brání růstu konkurenčních rostlin. V případě ořešáku královského se jedná o látku juglon (chemicky 5hydroxy-1,4napthquinone), která se vylučuje celým stromem, kořeny i listy. Kořeny uvolňují juglon do půdy a z listů je splachován deštěm. Juglon působí jako inhibitor růstu a klíčení semen pro některé rostliny. Nepůsobí na všechny rostliny stejně a to je pro design ořešákového sadu důležité. Do ořešákového sadu je potřeba vybírat stromy, keře a byliny imuní vůči působení juglonu.
Rostliny schopné růst v blízkosti ořešáků jsou:
stromy: třešeň, hrušeň polní, jabloň lesní, hloh, broskvoně, lípa, javor, dub, slívy
keře: černý bez, černý rybíz, mahonie, muchovník, dřín, šípek
byliny/zelenina: fazol, řepa, mrkev, slunečnice, hosta, floxy, rudcbekie, rozchodník, fialky, řebříček, rozrazil, ladoňky, tulipány, divizna, myší ouško, sléz, denivka

Jednotlivé řady ořešáků jsou prosázené dusíkáči, tedy stromy s hlízkovitými útvary na kořenech, kde díky působení bakterií dochází k vázání vzdušného dusíku. Dusíkáče jsou vysazené dvojím způsobem jako trvalý a dočasný zdroj dusíku:
Trvalé dusíkáče pro dospělé ořešáky – olše a hlošina jsou vysazené ve středovém pásu a mezi ořešáky v místě styku korun, tedy 6m od kmene ořešáku. Tyto dusíkáče budou „živit“ ořešáky až se jejich kořeny potkají, tedy po  zhruba 7-10 letech a jsou ve výsadbě natrvalo. Vzhledem k nárokům ořešáků, jsme jako okamžitý zdroj dusíku vysadili přímo ke každému ořešáku sazenici čimišníku (asi 0,5m od kmínku). Slibujeme si, že čimišníky budou vázat na kořeny vzdušný dusík a tím budou „živit“ mladé ořešáky s malým kořenovým systémem. Někdo doporučuje vysadit dusíkáč přímo do stejné výsadbové jámy jako ořešák, to jsme pokusně udělali u dvou ořešáků. Tak jak ořešáky porostou budou čimišníky utlačovat, až dojde k jejich přirozené záhubě, pokud by překážely při sběru ořechů, tak je  vykácíme. V té době už vyživovací povinnost převezmou dusíkáče vysazené na okraji korun.
Středový pás je osázen měkkými listnáči: lípy a javory, doplněné břízou a vrbou jívou. Tyto listnáče plní funkci dočasné meliorační dřeviny, vylepšují půdu, dodávají listovou hmotu, která se přirozeně mísí s ořešákovým listím. Zároveň jsou doplňkové dřeviny zdrojem pastvy pro nedaleko umístěné včely. Předpokládáme, že okrajové lípy se zachovají, stromy uprostřed se v průběhu 15-20let postupně vykácí nebo budou kopicovat. V řadách po okraji jsou vysazené i drobné bobuloviny, kterým alelopatie nevadí. Jsou to: černý bez, černé rybízy, pokusně josta a červené rybízy, dříny a šípek. Každý strom je zamulčovaný slámou, mulčovací koláč je cca 2m v průměru.  Po obvodu mulčovacího koláče jsou vysazené trvalky: kostival, hosty, denivky a samovýsevem divizny.
Na jižním okraji jsou vysazené mirabelky a Tatarova hruška (kříženec hrušně a jeřábu), které sousedství ořešáků také zvládají.

Při výsadbě stromů používáme mykorhizní přípravky podporující vitalitu stromů. V případě výsadby skořápkovin je potřeba rozlišit druh potřebného mykozhizního přípravku, tedy stromy vyžadující Symbivit a stromy vyžadující „lesní“ mykorhizu Ectovit.
Symbivit je vhodný pro: ořešák (rod Juglans), morušovník, lípa, javor, jinan, jírovec (Aesculus)
Ektovit je vhodný pro: lísky, kaštanovník (Castanea), olše, břízy, habry, duby, buky
Symbivit sypeme ve formě suchého prášku přímo na kořeny do výsadbové jámy.
Ectovit je potřeba rozmíchat a neprodleně spotřebovat. Používáme ho při vícekusové výsadbě (lískový prutník). Při výsadbě kusové jej nahrazujeme přírodní mykorhizou – z nedalekého habrobukového lesa přineseme kbelík zeminy a tu přidáváme do výsadbové jámy.

Ořešákový sad bude sloužit jako podzimní výběh prasatům, ta zajistí prokypření půdy a zkompostování ořešákového listí. Vnitřní  meziřadí se bude na jaře bránovat a osívat směsí zbylých semen zeleniny, se zvýšeným podílem zejména mrkve, řepy a slunečnice, smíšené s ječmenem, které jsou imunní vůči alelopatii. Padající bobuloviny, zelenina a obilí poslouží jako zpestření potravy prasat. Ale o pastevním lese trochu více někdy později. Obavy z velkého množství ořešákového listí nemáme, než se o kompostování postarají prasata, zkompostujeme shrábnuté listí na kompostu založeném přímo v sadu nebo ho prostě necháme ležet na zemi.
Ořešáky neplánujeme nijak prořezávat a usměrňovat, porostou jak je jim libo. K řezu dojde pouze u poškozených a nemocných větví.

Za několik let přijďte na ochutnávku sladkých oříšků.

Text a foto: Jitka M., únor 2014

Zdroj informací o alelopatii (kromě vlastního pozorování):
JČU, J.Čuhel, Alelopatie
http://www.ces.ncsu.edu/fletcher/staff/rbir/blackwalnutcompanions.html