Zakládáme zeleninovou zahradu, aneb jak z pole udělat záhony
Půda na poli odpočívá a regeneruje pod pokrývkou vojtěšky a jetele. Části určené pro pěstování zeleniny postupně měníme na záhony.
Zúrodnění půdy pro záhony probíhá následovně:
1. Prokypření – tuhou, uježděnou půdu je potřeba prokypřit. Pro ideální rozvoj kořenů do hloubky je důležité půdu rozvolnit i ve spodní vrstvě. Na polích je většinou pod vrchní oranou vrstvou uježděná, tvrdá pánev, kterou je potřeba rozrušit, aby kořeny mohli růst pěkně do hloubky. Hluboko nám pomohly mohutné kořeny jetele, které sice tvrdou vrstvu nerozruší, ale po jejich zetlení zůstanou chodbičky. Záhonovou část jsme zorali jak nejhlouběji nám to šlo. Kdo nemůže orat, bude rýt. V případě těžkých, jílovitých půd lze rýt na hloubku dvou rýčů. Spodní vrstvu můžete jen prokypřovat rycími vidlemi. Hlavně nevyměňujte vrchní vrstvu půdy za spodní. Spodní patří dolů, vrchní nahoru. Návod na dvojité rytí najdete pod názvem double digging třeba zde http://www.frogchorusfarm.com/doubledigging.html nebo zde: http://elgincommunitygarden.wordpress.com/2010/03/22/double-digging-makes-gardens-grow/.
Rytí je samozřejmě šetrnější než orba, ale pro větší plochy je to poměrně namáhavá záležitost.
2. Obohacení organickou hmotou – hnojení- je důležité pro vytvoření kypré, drobtovité struktury, která je schopná zadržovat vodu a je místem bohatého půdního života. Zoraný pozemek jsme tedy poházeli kompostem a pěkným, zetlelým kravským hnojem. Do částí, kde bude prvním rokem mrkev, cibule a hrášek se hnůj nedával.
3. Úprava a vylepšení – těžkou půdu jsme vylehčili přidáním betonářského písku. V této přípravné fázi je opravdu vhodné vylepšit vlastnosti půdy. Později už k tomu nebude příležitost. V případě těžké půdy je dobré přidat říční nebo betonářský písek (pozor ne maltový). V případě písčité půdy přidat velkou dávku organické hmoty – pěkného hrubého kompostu.
Na místě je v této fázi také mineralizace, tedy přidání kamenného prachu. Vzhledem k výsledkům rozboru půdy jsme mineralizaci neprováděli. Nedostatkovým prvkem našeho pozemku (a dá se říci, že většiny pozemků) je fosfor a ten kamennou moučkou stejně nedoplníme.
Na část pozemku jsme přidali prach z dřevěného uhlí. Dřevěné uhlí má velký povrch a poskytuje místo pro bohatý půdní život, zároveň významně přispívá k zadržování vody v půdě.Uhlí plánujeme postupně zapravovat do všech záhonů. Bohužel, prach se špatně shání a drcení dřevěného uhlí na prach je poměrně náročné. Ale postupně budeme prach z dřevěného uhlí přidávat do jednotlivých záhonů a třeba se jednou přiblížíme k úrodné terrapretě jako jihoameričtí indiáni.
5. Promíchání přísad – všechny materiály je potřeba pěkně promíchat. Ručně rycími vidlemi, strojně kultivátorem. Nám pomohl místní sedlák rotovátorem. Moc šetrné k půdnímu životu to není, ale jednou na začátek to udělat lze.
6. Záhony – posledním zásahem do vrstev půdy bylo vytvoření záhonů. Členění záhonů je ryze praktické. Celý připravený díl jsme rozdělili středovou pěšinkou šíře 80cm. Obě poloviny jsou rozdělené na jednotlivé, obdélníkové záhony šíře 1,5m. Postranní pěšinky jsou široké 50cm. Šířka 150cm je volena proto, že odpovídá šíři našeho kultivátoru, kdyby někdy bylo potřeba záhon strojně prokypřit.
Zeminu z pěšinek jsme zhruba do hloubky 10-15cm vybrali a dali na záhony. Vznikly tak přirozeně vyvýšené záhony. Pěšinky jsou pokladené kartonem a mulčované pilinami. Touto úpravou si slibujeme bezplevelný stav pěšinek, příjemnou chůzi a zádrž vlhkosti, jakousi houbu na vodu. Postupně přidáváme dřevěný rám záhonů, tak aby se nemíchala zemina s pilinami a okraje byly pěkně začištěné. Kdo má záhony, ví, že, přechod pěšinka/záhon je místem největšího boje s plevelem.
Tím ovšem zúrodňování nekončí, ale pravidelná péče o půdu vlastně začíná.
Podpora půdního života je nutná trvale. Co to znamená? Při výsadbě sazenic očkujeme půdu přidáním kvalitního kompostu a mulčujeme. Malým sazeničkám (saláty, kedlubny, mangold) přidáváme lopatku jemného vyzrálého kompostu a jemně je mulčujeme slámou. Velkým sazenicím (rajčata, cukety, okurky) děláme velkou výsadbovou jámu a plníme ji lopatou hrubého kompostu. Prostor mezi sazenicemi pokrýváme hrubým kompostem a ten mulčujeme silnou vrstvou slámy. Sláma udrží vlhko a půdní organismy se v hrubém kompostu dále množí a osidlují půdu záhonu.
Jeden záhon je tzv. „kompostovací“ a je určen pro hromadění organických zbytků. Tím přirozeně vznikne vyvýšený záhon a dojde k řádnému dodání organické hmoty. Po zaplnění kompostovacího záhonu se využije k pěstování zeleniny a jeho roli přebírá záhon další, až kompostovací záhon oběhne dokola a může pokračovat dalším kolem.
Důležité je správné plánování zeleninových výsadeb a jejich rotace tak, aby se udržela kyprá, dlouhodobě úrodná půda a aby nedošlo k jejímu vyčerpání intenzivními, nesprávnými výsadbami.
Pro začátek vysazujeme/sejeme pouze jednu sklizňovou zeleninu a po ní následuje zelené hnojení nebo navážka kompostu a mulč. Vyjímku tvoří části oseté hráškem, kde po sklizni hrášku vysejeme podzimní zeleniny. Samostatnému výsevnímu plánu a rotaci se budeme věnovat v jiném článku.
První rok zeleninových záhonů bude samozřejmě rokem boje s vyklíčenými semeny plevelů. Pomocníkem je mulč a plevelení.
Živé, kypré záhony Vám i nám
přeje Jitka M.
text a foto: duben 2014