Home Rodinne zahrady Prirodni zahrady

Borůvky a neborůvky

Borůvky jsou opravdovou pochoutkou mezi drobnými bobulovinami a určitě je prima mít je na své ekozahradě. Ty pravé lesní borůvky, brusnice borůvka (Vaccinium myrtilus) jsou nízké opadavé keříky z čeledi vřesovcovitých. To určuje jejich stanoviště a požadavky, tedy vlhké  lesy a mítiny s kyselou půdní reakcí. Borůvky žijí v symbióze s lesními stromy. Potřebují mykorhizní houby, které jsou schopné růst pouze v půdě prorostlé kořeny stromů (smrky, borovice, duby, buky) a plné podhoubí mykorhizních hub. Je to věda, kterou se zabývají vědci z AV ČR a mají na to statisícové granty. Pro nás je důležité vědět, že brusnice borůvka kromě správných půdních podmínek potřebuje mykorhizní houby, bez nichž nemůže dlouhodobě prosperovat. Neboli – pokud nemáte na pozemku vhodný les, brusnici borůvku na zahradě nepěstujte a z lesa si je nepřesazujte (mimochodem se to nesmí), nepřežije, zahyne a škoda jí i Vaší práce.

Borůvek se ale vzdávat nemusíme, na zahradu lze dát náhradu, více, či méně podobnou. Podívejme se tedy, co v dobrém projektu zahrady najdete, či z jaké nabídky můžete vybírat ve fázi konceptu.

Kanadská borůvka, botanicky borůvka chocholičnatá (Vaccinium corymbosum) je brusnici borůvce nejblíže nejen botanicky ale i vzhledem, chutí a požadavky na pěstování.

 

Kanadská borůvka potřebuje kyselou půdní reakci, vlhkou půdu a dostatek humusu a slunce. To lze zajistit místní úpravou půdních podmínek (vyhranění perma a eko zahradníci dál nečtěte, bude se používat rašelina): Prostor pro výsadbu borůvek je potřeba upravit podobně jako vřesoviště. Tedy vykopat zeminu do hloubky 60cm a zpět dát směs původní zeminy (1/3), rašeliny (2/3) a přidat pěkný, vyzrálý kompost, na kbelík promíchané zeminy cca 1 lopatu kompostu. Kanadské borůvky se vysazují minimálně po 2 kusech, každá rostlina jiná odrůda, tak dojde k dobrému opylování a bohaté úrodě. Je vhodnější vyhloubit celý záhon, než dělat samostatné díry. V záhoně se lépe udrží půdní podmínky. Záhon by měl být zhruba 1m široký a dlouhý dle počtu sazenic, počítejte na 1 borůvku 1m2 místa. Sazenice vysazujeme 1 – 1,2m od sebe, vyvázání ke kůlu není nutné. Záhon je vhodné mulčovat drcenou borkou, zetlelým dubovým nebo ořešákovým listím.

Rostliny je potřeba udržovat ve vlhké půdě, v době sucha tedy jednou týdně pořádně zalít, ke každé rostlině 10-20l vody. Pro zálivku je vhodnější voda dešťová. Přihnojování  je nejlepší vyzrálým kompostem ve kterém se zkompostovalo ořešákové listí, drobné štěpky dřeva nebo speciálním biominerálním hnojivem s rohovinou určeným pro borůvky a vřesovištní rostliny. Na jaře se odhrne vrchní vrstva mulče a doplní kompost (nebo hnojivo) smíchaný s rašelinou nebo zetlelou dubovou hrabankou. Povrch záhonu se opět zamulčuje proti vysychání. Přestárlé, suché, zlomené nebo namrzlé výhony se odstříhnou u země, borůvka opět obrazí.

Dobře zasazené borůvky jsou poměrně dlouhověké, píše se o životnosti rostlin 20 let. My můžeme z naší zahrady potvrdit vitální rostliny 10 let staré, které určitě mají ještě jednou tolik před sebou.

Při výsadbě je potřeba zakoupit dvě různé odrůdy, aby došlo k dobrému opylení. Doba dozrávání není pro opylení důležitá, kvetení nastává většinou ve stejnou dobu.

Výhodou borůvek je postupné dozrávání a dlouhá doba sklizně, většinou 3 srpnové týdny. Borůvky je v době zrání potřeba chránit jemnou sítí proti ptákům. Pokud máte málo místa, vysaďte dva keříky (každý jinou odrůdu) k sobě. Takto lze pěstovat borůvky i ve větším květináči na balkoně či terase. V případě pěstování v nádobě pečlivě kontrolujte dostatečnou vlhkost substrátu.

Kamčatská borůvka, neboli zimolez (Lonicera Kamtschatica)

 

Nejedná se o borůvku, ale o zimolez. Zimolez je typická oermakulturní rostlina, která nesmí chybět na žádné ekozahradě. Plody jsou oválné modré bobule výtečné chuti, některé odrůdy jsou více kyselé, některé méně.   Plody zimolezu  dozrávají velmi brzy, zpravidla již koncem května začátkem června, ještě dříve než první jahody. Díky tomu lze při pečlivém sestavení výsadby různých bobulovin zajistit opravdu dlouhou dobu sklizně.

Zimolez nepotřebuje specifické půdní podmínky. Spokojeně roste v dobré zahradní půdě obohacené kompostem. Vhodný je vysoký mulč z hrubého kompostu, zakrytý slámou. Hrubý kompost dodává postupně živiny a sláma zajistí udržení vlhkosti.

Zimolez plodí na mladém dřevě, proto je dobré tří a víceleté pruty vystříhat a kež udržovat stále mladý, podobně jako rybíz. Plody dozrávají téměř najednou v rozmezí 5-10 dnů. Je potřeba je denně sklízet, jinak přezrálé plody padají na zem. Zimolez je nutné vysazovat nejméně ve dvou rostlinách, každá jiné odrůdy, stejně jako borůvky.

Muchovník (Amelanchier) neboli Amelanchierova borůvka  patří do čeledi růžovitých.

 

Muchovník je opět představitelem rostliny typické pro jedlou, permakulturní zahradu. Plodem jsou malé kulaté modré malvičky, vzhledem připomínající borůvky, ale chutí zcela jiné, méně výrazné, moučnatější, spíše připomínající jeřabiny, ale když není nic jiného tak ke konzumaci jsou dobré. Malvičky jsou dobré do směsi míchaného ovoce, například s rybízem příjemně zjemňují výslednou chuť. Muchovník dozrává koncem června, v první polovině července. Muchovníků je více druhů, na zahradách se běžně pěstuje muchovník olšolistý, kanadský a velkokvětý.

Muchovník není náročný na půdu a dobře roste v běžné zahradní zemině. Samozřejmě uvítá kyprou, vlhkou a živinami zásobenou půdu vylepšenou přídavkem kompostu a pěkně zamulčovanou slámou. Obzvláště v době zrání je důležitý dostatek vody. Při dostatku živin a vody jsou malvičky poměrně velké, šťavnaté a sladké.  Výhodou je postupné dozrávání a poměrně dlouhá doba sklizně – 3 týdny.

Muchovník je větší keř, 3m v průměru a až 4m výšky, může mít i podobu menšího stromku. Muchovník pěkně bíle kvete, na podzim se listy zbarvují do červena. Díky tomu je vhodným keřem do volně rostoucích, okrasných živých plotů a jedlých remízků. Není potřeba jej udržovat řezem, pouze při přílišném zahuštění větví je možné jej prořezat. Muchovník lze vysadit jako samostatnou rostlinu, nepotřebuje druhého opylovače.

Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) patří do čeledi dřišťálovitých a běžně roste na většině venkovských zahrad a hřbitovech. Díky ptactvu je v mnohých místech hojně rozšířena i v lesích. V případě biozahrad a ekozahrad by mahonie měla být součástí živého plotu, podrostu v jedlém sadu.

  

Mahonie není náročná na podmínky, úpřednostňuje přistíněná místa. Dobře se jí daří v běžné půdě, nemá specifické nároky, naopak zvládne i horší kvalitu půdy, kromě pozemků vyloženě zamokřených. Výhodou je, že ji můžeme vysazovat na severní stranu nebo do stínu korun stromů, kde na rozdíl od jiných keřů, celkem spokojeně roste. Časem se rozrůstá do šířky a je dobré jí prostor omezit, vyhradit, cestou, jinými keři, obrubníkem, jinak se stane že z ní za několik let bude velmi rozložitý keř. Do výšky dorůstá zhruba 1-1,5m.

Plody jsou malé modré, silně barvící bobulky. Nezralé plody jsou poměrně kyselé a neměly by se v tomto stadiu jíst, podobně jako černý bez jsou mírně jedovaté. V plné zralosti, v září, říjnu jsou sladké a velmi chutné. Lze je přímo konzumovat syrové, pasírovat a použít na výrobu marmelády nebo jako barvivo pro marmelády světlé jablečné, hruškové, dýňové a do světlých kompotů pro obarvení.

Vhodným výběrem  a kombinací výše uvedených bobulovin a jejich kultivarů můžeme navrhnout a docílit „borůvkovou sezonu“ od května do září. Kromě sklizně plodů se můžeme kochat pěknými květy, barvou listí a krásou hmyzích návštěvníků, pro které je široká biodiverzita zahrady důležitá.

Držím palce při správné volbě „borůvky“ a přeji chutné plody.

Text a foto: Jitka M.

srpen 2013


Na všechny články a fotografie na těchto stránkách se vztahují autorská práva.
Jejich šíření a publikování je možné jen se souhlasem autora. Děkuji. © Jitka Mušková
 
 
Designed by ITCzech.cz