Slepičí traktor

Slepičí traktor je název pro posuvnou konstrukci – výběh se slepicemi.

Jak se na správný permakulturní prvek sluší, je to zařízení víceúčelové.
Pro slepice zajišťuje:

neustále čerstvé zelené zobání
zpestření jídelníčku o nazobané bezobratlé – povrchový hmyz v trávě i bezobratlý ve vrchní vrstvě půdy
pobyt na čerstvém vzduchu, díky tomu otužilost a odolnost organismu = zdravá zvířata
možnost plnění přirozených potřeb – hrabání, popelení, chlazení či ohřev na půdě

Chovateli slepičí traktor zajistí:

vyčištění plochy od jednoletých plevelů a většiny semen
provzdušnění vrchní vrstvy půdy – bavíme se o 3-5cm
rovnoměrné prohnojení plochy trusem
příprava homogenizované kompostovací vrstvy (rostlinné zbytky, trus, sláma, peří)

Slepičí traktor jsme vyzkoušeli v našich podmínkách a celkově musím konstatovat, že to bylo fajn, fukční a dobré. Než se pustíte do Slepičího traktoru je vhodné si ujasnit, co od toho prvku očekáváte.
Pro nás byly cíle tři:

Vyčistit plochu pro rozšíření zeleninových záhonů – konkrétně udolat pýr a další rok zde rozšířit bramborové políčko. A každý víte jak je pýr nepříjemný plevel, hlavně v bramborách.
Zajistit si vlastní maso. Maso, o kterém víme z čeho vyrostlo a tudíž se nebojíme sníst pečenou kůžičku, udělat chutný vývar a samozřejmě pochutnat si na opravdové chuti masa, ne na blátě ze supermarketového balíčku.
Vychovat si vlastní slepičky na snášku vajec, pěkné plemeno, ne hybridy.

No a v neposlední řadě je tu také slepice (kuře) a její základní potřeby, které musíme respektovat:

Volný pohyb
Čerstvý vzduch, ale ne trvalý průvan
Výběh nesmí být trvale vlhký
Možnost hrabat, což kromě skály a bažíru jde asi všude
Suché místo pro popelení
Písek pro dobré trávení (pokud je půda jemná, je potřeba písek dodat)
Kvalitní krmení v přiměřeném množství
Čerstvá voda

Tak, to tedy bylo k promyšlení a nyní k samotné realizaci.

Konstrukce
Konstrukce Slepičího traktoru může být rozmanitá. Od klecí různých velikostí až po elektrický ohradník s pojízdným kurníkem. Jakou konstrukci zvolíte, záleží na podmínkách a účelu slepičího traktoru. U konstrukce musíte vzít v úvahu i vnější vlivy: nebezpečí predátorů – liška se podhrabe, kuna protáhne malou mezerou a jestřáb zabije ze vzduchu i velké kuře (a na místě ho sežere, klidně se vrátí pro další porci pokud krmí mláďata) a dokáže prolétnout i pod částečně zakrytou plochu, káně sebere jen kuřátka z volného prostoru a nepodlétne pod síť. Na netu je mnoho konstrukcí, stačí jen vygooglovat Chicken traktor.
My jsme zvolili konstrukci a la foliovník se samostatným kurníčkem na kolečkách. Základem posuvné konstrukce je kovový rám z jeklů 3x5m s navařenými kulatinovými trny. Na trny jsou napíchnuté vodovodní plastové trubky, které tvoří jednotlivé oblouky. Celá konstrukce je potažená králičím pletivem, kromě podlahy, ta je volná. Polovinu konstrukce jsme zakryli plachtou, aby kuřatům nepršelo do krmení a aby mohla hrabat na suchém i v době deště. Druhá polovina je zakrytá zelenou síťovinou na plot, aby se v létě kuřata nepekla na slunci.

Sluníčko do konstrukce svítí čelními oblouky. V jednom čelním oblouku jsou dvířka, ve druhém je průlez do kurníku. Kurník je samostatný. Jedná se o prostorný, nezateplený, dřevený kurník (požádala jsem muže o menší kurníček, šel na to vědecky, znásobil potřebnou délku hřadýlka na počet všech kuřat a výsledkem je malá chata). Kurník je na kolečkách, vzadu má dvoje otevírací dvířka na čištění a vpředu jeden vchod se zašupovacími dvířky. Ochrana proti podhrabání lišky je zajištěna položeným pletivem (odstřižky sítě na gabiony, lze použít i kari síť). Prostě cca 40cm široký pruh sítě položíme po obvodu konstrukce a zasuneme pod rám.

Vybavení
Kuřata si na volné ploše samozřejmě hodně nahrabou. Sezobají veškeré zelené, hmyz, vyhrabou povrchové larvy a žížaly a zkonzumují většinu semen plevelů. Ale bez krmení to nejde. Kdo by si myslel že ano, musel by asi pást v opravdu velkém prostoru.

Takže pro naše kuřátka jsme pořídili: malé krmítko a malou 5l napáječku, misku s pískem cca do 6 týdnů věku. Pro odrostlá kuřata pak dlouhé krmítko na míchanici, kratší krmítko na pšenici, zásobní krmítko na pšenici, 10l kbelíkovou napáječku. Délka krmítka na míchanici musí být taková, aby se k ní při jednom krmení vešla všechna kuřata najednou. Krmítko na zrní může být kratší. Zrní mají kuřata k dispozici po celou dobu ad libidum a tudíž zde nežerou všechna najednou.
Do kurníku jsme malým kuřatům podestýlali jen slámu. Pro větší pak muž nainstaloval bidýlka.

Krmení a voda
Malá kuřátka jsme krmili směsí hrubého šrotu (50kg pšenice, 25kg kukuřice, 25kg ječmen) s vařenými bramborami a zbytky z restaurace (zbytky jsme sekali na malé kousky).
Větší kuřata dostávala 1x2dny míchanici šrot/brambory/zbytky a trvale měla pšenici.
Vodu jsme měnili každý druhý den. Kuřata ji zašpiní při hrabání a v létě voda zelená. Napáječku jsme zběžně vymyli rukou při každém doplňování vody a pořádně vydrbali kartáčkem cca každé 3 týdny.

Výběr plemene
Jaká kuřata použít do traktoru byla otázka. Náš cíl byl dvojí: maso a vejce. Chtěli jsme si vychovat vlastní slepičky na snůšku (na zahradu v městském satelitu) a zároveň jsme chtěli pěkně zmasilá kuřata na pekáč (sklizená ze Slepičího traktoru přímo na pekáč či do mrazáku). Výsledkem byl výběr středně těžkých nosných plemen. V rámci této kategorie je výběr široký, takže jsme přidali další kritéria: snůška a vzhled. Mám ráda pěkné slepice, barevné, s jednoduchými hřebínky a krásným peřím. Takové jsou: Amroxky, Drážďanky, Australky, Maransky, Hempšírky, Bílefeldky apod.. Bílefeldky snáší i v zimě, jsou bílé a krásné, ale na poli či zahradě terč pro dravce, tak se vyřadily. Podle vzhledu byly favoritkami Hempšírky – mohutné, krotké, nelétavé a krásně měděné slepice.

Porážka a zpracování
Tuto část nevynechám, naopak, považuji ji za důležitou. Kuře určené na pekáč tam neskočí samo. Je potřeba jej porazit, opařit, oškubat, vykuchat a nechat maso “vyvětrat“. Pokud se nekonzumuje ihned, je potřeba maso naporcovat a zamrazit. Je to dost aktivit a je nutné na ně být připraveni. Porážka – obvykle se usekne sekerou hlava. Paření: v běžném 10l kbelíku opaříte na 1 dávku horké vody (cca 6l) rychle po sobě 3 kuřata – namočíte, počítáte cca do 10, při tom dbáte, aby se horká voda dostala všude, i do oblasti mezi křídlo a hrudník. Nesmíte přepařit, trhala by se kůže, pozor na maso na hrudníku, kůže je jemná a maso by se mohlo povrchově „uvařit“. Nedopaření má zase na následek těžkosti při škubání. Kuřata je po opaření potřeba rychle nahrubo oškubat a vyvrhnout, aby vnitřnosti „nezasmradly“. Při kuchání pozor na žluč, stáhnutí vnitřního žaludku a případné propláchnutí vnitřností. Vykuchané kuře se pak už může v klidu dočistit od malých peříček. Čerstvá kuřata je nutné nechat v chladu vyvětrat, cca 12-24 hod. Pak je možné porcovat a mrazit – mýt maso není potřeba a není to vhodné. Naporcované balíčky se vyplatí pečlivě popisovat: datum/obsah.

Jak to šlo prakticky?
Báječně. Někdy bylo trochu ouzko, ale to byly momentální, krátkodobé stavy. To bezvadné jednoznačně převažovalo.
Tak tedy: Násadová vejce (20ks) byla objednána pozdě, už skoro nebyla. Pak náhle jiný zájemce odřekl a vejce byla naopak k dispozici již v březnu (velká radost). Musela se ale odebrat všechna. To znamená, že místo plánovaných 15-20 kuřátek jsme měli přes 40 (což jsme se dozvěděli, až když se kuřátka švagrovi vylíhla v líhni). Švagr je odchoval do 4. týdne věku. Brali jsme si je začátkem května, kdy je v noci ještě zima a vyžadují teplo a denní (dvakrát denně) krmení čerstvou míchanicí. Tak tedy nešla do traktoru na poli, ale do kachníku na zahradě ve městě, zateplení podlahy a stěn a elektrická topná deska s termostatem (mimochodem báječná věc proti žárovkám) se o ně postarala v noci. Krmení bylo jemnou směsí s nasekanými kopřivami, Kyškou a vařenými bramborami 2-3x denně. Vzhledem k počtu kuřat a rizikům na poli (dravec a člověk-zloděj) šla část kuřat na pole do Slepičího traktoru a část zůstala na zahradě ve městě v zarostlém výběhu cca 100-150m2 – simulace Slepičího lesa.

Slepičí traktor má plochu cca 15m2. Malá kuřata (25ks) jej vypásla za 14 dní. Malá kuřata vypásla zelené, ale nedokázala moc rozhrabat zeminu. Větší kuřata plochu vypásla za týden a prohrabala „do hněda“. V posledních týdnech jsme posouvali vždy o víkend a ve středu bylo vypaseno a házela se jim nasekaná vojtěškotráva a plevel ze zeleninových záhonů. Prohrabáno bylo vrchních 1-5cm. Každý druhý den se krmila míchanice a zbytky z jídla, čistila a nalévala se čerstvá voda.

Kuřata byla ochočená, dala se chytit, potěžkat, pohladit. Hrabala mohutně (vzhledem k mohutnosti plemene je síla v běhácích opravdu veliká), místa na popelení si vytvářela sama. Počasí – deště ani letní vedro- jim nikterak nevadilo. V horku uvítala polití části výběhu vodou (tou po umytí napáječek), tam se pak chladila o vlhkou zem.
Písek ani grit jsme nedávali, kuřata si nazobala dost kamínků z půdy.
Nedoplňovali jsme ani žádné vitamíny a minerály – ani malým, ani velkým kuřatům a nepodávali jsme žádné preventivní léky. Kuřata celou dobu vypadala vitálně, s barevnými hřebínky a lesklými pery. Pohybovala se svižně, běhala, kohoutci jemně bojovali. Prostě krásná, zdravá, spokojená zvířata.
Úbytky na zahradě ve městě 4ks: jedna slepička přestala v 5. týdnu žrát, 3 slepičky zabil v jeden den jestřáb (přes střed výběhu jsme pak natáhli zahradnickou bílou netkanou textilii a už se to nestalo). Úbytky ve Slepičím traktoru na poli nebyly žádné.

Manipulace s konstrukcí je jednoduchá a po určitém cviku rychlá:
Nejdříve umístit krmítka do kurníčku, vynést napáječky mimo traktor.
Odstranit kari sítě kolem konstrukce.
Posunout konstrukci – je lehká (tedy pro mého muže, já jí neposunu) a posunuje se ručně. Otvor do kurníku v druhém čele se nemusí zavírat, jakmile mají kuřata novou zelenou plochu hrnou se ve směru posouvání na čerstvou trávu. Kurník se pak jen přiveze k posunuté konstrukci. Je dobré nemít v posouvané části žádné drny či velké trsy plevele (rdesno apod.) jinak se konstrukce zasekává. Po posunutí se kari sítě opět položí kolem konstrukce a zasunou pod rám. Celé posunutí s doplněním krmiva a vody je práce na cca 10-15min.
Při posouvání je potřeba hlídat, zda si nějaké (pitomé) kuře nenechalo nohy pod konstrukcí. Jsou to opravdu pipiny a jsou schopné se tlačit a nechat tam nohy. Naštěstí mají polní kuřata nohy od hrabání velmi pevné a hned tak se jim nezlomí ani neodřou.
Po posunutí jsme na vyhrabanou plochu vyseli zelené hnojení – luskoobilní směs nebo oves. Ve finále vyrostlo něco málo obilí a bujel rozhbaný pýr. Pruh podél brambor jsme slepičím traktorem projeli ve dvou řadách dvakrát.

Oddělování slepic a kohoutků: oddělování jsme neřešili a měli jsme je namíchané i ve Slepičím traktoru i na zahradě ve městě. Ovšem když začali kohoutci trénovat kokrhání došlo s ohledem na sousedy ke změně: kohouti šli na pole a slepice do města, cca ve 3,5 měsících věku. Slepičkám jsme pak dávali spíše objemové krmení, aby měly pěkně velké hrudníky/břišní dutinu a posléze pěkná vajíčka. Kohoutkům jsme přilepšovali bramborami a restauračními zbytky, prostě jsme je více krmili na nárůst hmoty.

Porážka a vajíčka.
Kohoutky jsme poráželi podle velikosti mezi 16-21. týdnem věku, čistá hmotnost po vykuchání byla mezi 2,1-3kg.
Slepičky začali snášet na konci 6. měsíce.

Zdroj organické hmoty:
Kurník jsme pravidelně čistili a získávali kvalitní směs slámy a trusu. Používali jsme ji přímo do kompostu nebo na zákvas. Slepičí trus je totiž jedním z mála přirozených a dostupných zdrojů fosforu, jehož deficitem trpí většina půd. Peří a vnitřnosti jsme zkompostovali v horkém kompostu (sláma z mulče, plevel a zbytky zeleniny, posečená tráva, staré seno, vnitřnosti, peří a kuchyňské zbytky). Kompostovacím breberkám tahle směs vyloženě chutnala, neb kompostovací proces jel opravdu fofrem. Po třetím přeházení jsme měli parádní tmavý kompost do jahodového záhonu.

Zhodnocení:
Maso na jídlo – klaplo výborně, maso je vyzrálé, chutné a šťavnaté
Slepičky na vajíčka – začínají snášet a vypadá to slibně. Slepičky jsme si rozdělili se švagrem a do chovu šli ještě tři parádní kohouti. Je opravdu radost se na ně podívat, jak to jsou pěkné kusy.

Vypasení pýru – podařil se pravý opak. Místo vypasení pýru, jeho vyhrabání a vysušení oddenků a tím vyčištění plochy pro zeleninu se podařilo vypěstovat super kvalitní, hustý porost šťavnatého pýru. Zbytek louky vypadá po suchém létě mizerně, ale pýr po slepičím traktoru je opravdu výstavní. Ale důvod ke smutku to není. Po letošním horkém létě v kombinaci se zkušeností se Slepičím traktorem jsme se rozhodli zeleninové záhony zatím nerozšiřovat, ale využít tuto část příští rok opět pro slepičí traktor.

Jinak pro zajímavost, kuřatům nejvíce chutnalo zelené v pořadí:
Jetel
Mladé bodláky (pcháč s cca 3-4 listy)
Mladý pýr
Tráva a vojtěška
Ten pcháč mě překvapil, ale vysvětluji si to tak, že kuřata chovaná v přirozeném prostředí poznají, co je pro ně dobré. A myslím, že pcháč si vybírají proto, že je plný minerálů, podobně jako kostival koření do velkých hloubek a čerpá minerály nahoru. Mladé lístky jsou křehké a kuřatům se báječně ozobávají, pícháčky na listech jim vůbec nevadí. Velké bodláky už pro ně zajímavé nejsou, stejně tak jako rdesno.

Po vyzkoušení Slepičího traktoru v této variantě už vymýšlíme co a jak příští rok a samozřejmě rozšiřujeme jeho využití.
Celkově když porovnáme vstupy (konstrukce, zařízení, násadová vejce, krmení, práce) a výstupy (maso, nosné slepičky, kvalitní pýrový koberec, kompost) hodnotíme Slepičí traktor opravdu jako výborný multifunkční prvek a vřele doporučujeme jeho použití v praxi.

Ať Vám (drůbež) spokojeně hrabe

Text a foto: Jitka M., říjen 2015